Vztah se zákazníkem ničím nenahradíte

V roce 2007 se stal Živnostníkem roku, je nositelem ceny Spokojený zákazník a s nadšením soutěží v automobilových závodech. Liboru Václavíkovi, majiteli ostravské firmy Libros, zaměstnanci neříkají jinak než Libore.

22. 12. 2008 08:30 – OSTRAVA

Jste soutěživý typ?
Samozřejmě, že člověk rád soutěží, ale naučil jsem se také prohrávat.

Vzpomínáte si na svůj první závod v životě?
To ne, ale měl jsem první motorku ve třídě. Jezdil jsem na ní do školy, to byl unikát. Pak první škodovku a v 16 letech Mercedes. To sice neměl každý kluk, ale já neměl bohaté rodiče, to vůbec ne. Chodil jsem na brigády a vydělal si na to. Doma jsem měl dílnu, uměl jsem si ojetiny opravit. Až v pozdějším věku jsem vydělal peníze, díky kterým dnes mohu postavit nové sportovní auto, tatrovku, a s 25 lidmi vyjet na závody do Mohelnice, Piešťan nebo do Polska. Když vyhraju, tak je to příjemné, ale nejvíce si cením být u toho s lidmi, se kterými si rozumím.

Co Vám dává jízda velkým autem?
Je to něco zvláštního, na co náš organismus není nastaven. Všichni známe pocit na houpačce, známe tu hranici, kam až se můžeme houpat a kdy to může spadnout. Když jsem poprvé vlezl do velké Tatry a jel v terénu, tak při prvním mírném náklonu mi pud sebezáchovy říkal dost. Dneska jsem se posunul možná o 60% dál a ještě si dovolím tvrdit, že mám nějakou rezervu. Je to adrenalin, který vás pořád někam tahá, vymýšlet nové věci, zajímavé kousky.

Je bezpečné houpat se v terénu s tak velkým vozem?
Co je dnes bezpečné? Jdete hrát fotbal a zlomíte si nohu, řeknete si, je to bezpečný sport? Já jsem ještě před revolucí asi 5 let pracoval na šachtě a myslím, že nebýt té šachty, tak bych možná ani nemohl podnikat. Šachta mě naučila být samostatný. Tam vám nikdo nepodá krajíc chleba, nikdo za vás neuřeže trubku, všechno si musíte připravit sám, musíte umět improvizovat a být zodpovědný za svá rozhodnutí. Šachta mi dala hodně, stejně tak taxikářská profese. Jezdil jsem s nákladním autem, což mi dalo průpravu do podnikání. Nikdy jsem neměl problém se zákazníkem, věděl jsem, že potřebuje perfektní službu, komunikaci, cenu a tak dále a odměna přijde, když bude zákazník spokojen. Nedělat to opačně, odřít ho, když je příležitost, a potom už mě zákazník nezajímá. Komunikace se zákazníkem je pro mě to nejdůležitější.

Hlavu si čistíte na horách. Který kopec máte rád?
Nejkrásnější vyčištění hlavy je na našem terénním kopečku v areálu, kde se vyřádím s Tatrou, to je super adrenalin. Jinak mám svůj okruh v Porubě, kde teď bydlím a po večerech se tam procházím. A mám rád Lysou horu. To jsem jednu středu na celý den vzal jednoho z kolegů z práce, vyšli jsme nahoru, dali oběd, sešli jsme dolů, zašli si na masáž, do solné jeskyně a v osm večer jsme byli doma. Během dne jsme vyřešili spoustu věcí.

Dařilo se vám vždycky?
Zvykli jsme si ve firmě říkat, že každý úspěch je společný úspěch. V roce 1997 přišla krize, byly povodně, to jsme byli ještě v pronajatých prostorách. V té době naše firma už nabírala dech, už jsme si říkali, že jsme dobří a najednou přišla potopa, která nás zatopila. Všechny sklady jsme měli v přízemí, kde byly tři metry vody. A vy stojíte před svými lidmi se slzami v očích a přemýšlíte, co jim říct. Šli jsme ale do toho natvrdo. Makali jsme čtyři měsíce včetně sobot a nedělí a čistili veškeré prostory a zboží. Protože jsme měli u dodavatelů i odběratelů dobré jméno, tak nás v té době podrželi. To bylo tehdy klíčové, odběratel nám zaplatil ihned a dodavatel počkal se splatností. Tak jsme povodeň přežili. Kdybych měl jenom autodopravu, se kterou jsem po revoluci začal, tak už tu dnes nejsem. Kdybych měl jenom železářství, pár lidí, tak tu také dnes nejsem. Je to perfektní, synergické propojení všech těch komodit, které děláme, abychom byli konkurence schopní. Věřím, že i v tomto období, kdy je konkurence čím dál větší, že to ustojíme.

Na čem nejvíc stavíte? Na osobním vztahu se zákazníky?
Řekl bych, že to je to velké kouzlo. Je krásné nakupovat v řetězci hypermarketů, kde si na vše můžete sáhnout, ale na druhé straně vám tam moc neporadí. A dneska víme, že i ta babička u pana doktora si chce povykládat, a tak je to i v obchodě. Osobní vztah ničím nenahradíte, na tom je to postavené. Kontakt z očí do očí je to nejcennější.

Neprozradíte blíže vaši obchodní strategii?
Dneska vám každý den strčí do schránky nabídky hypermarketů s akčními cenami, na které lidé slyší. Je to strašně nákladné, ale hypermarkety si to se svou marží mohou dovolit. Tak jsme šli jinou cestou, nabídli něco navíc. Koupili jsme osm vojenských Tater a řekli jsme si, že uděláme terénní závody. Jednou večer za mnou přišel kluk, něco chtěl, já řekl, pojď, oblečeme se do montérek a projedeme se. V našem areálu s ještě neupravenými Tatrami. Najednou koukáme, na Slovenské stojí 15 aut a lidi se dívají, co tam my blázni děláme. V tu ránu jsme dostali nápad, uděláme noční terénní závody. Od nápadu po realizaci to trvalo jeden měsíc. Celý rok jsme každý poslední pátek v měsíci uspořádali závody, jelo se o 100 000, jezdilo tady na 18 osobních aut včetně našich Tater, a na každý závod přišlo na 5 000 lidí. To bylo to pravé ořechové. Lidé přišli za něčím zajímavým, neplatili vstupenky a naši firmu vnímali sekundárně.

Co vám to přineslo?
Začaly se o nás zajímat jiné firmy, které přišly a řekly: Hele, my si tady u vás chceme dát reklamu a my vám zaplatíme to nebo ono. Nebo jiná firma nám dala do servisu stroje, které bychom si normálně nekoupili. Tak nám pomohli a my jsme získali více peněz, než kdybychom tady stáli u brány a vybírali vstupné. Ten sekundární efekt byl větší, protože v tom základu nebyla žádná lakota.

Dá se začít podnikat kdykoliv, i když je na trhu velká konkurence?
Tady s tímto názorem asi umřu a budu to vysvětlovat ještě svým vnoučatům. Vyzkoušel jsem toho už hodně. Od motorestu, vývařovny pro důchodce až po dopravu. Když člověk jde do toho, jak se říká, naplno a nenechá se odradit těmi ostatními, kteří obyčejně každého zrazují, tak si musí nakonec poradit. O tom jsem přesvědčený. Mám jedno takové pravidlo. Když člověk pochopí tu podstatu, že i když chce a chce hodně, tak je to pořád jen 10% toho, co musí udělat. Obvykle to je tak, že si lidé dají doma u kulatého stolu štamprli a s kamarádem se dohodnou, budeme dělat to nebo ono. To je to chtění. Ale na druhý den už mají méně síly, pozítřku ještě méně, a pak to vyšumí. Pokud to pochopíte a jdete do toho naplno i přes ty ostudy a neúspěchy, se sebezapřením, pak se to musí odrazit. Kolikrát je to i o úvěru, o penězích, které musíte získat. Ne krást, ale vzít si úvěr, dát v sázku svůj domeček.

Jak uspět?
Řeknu vám takový příklad: když tady na Slovenské ulici, kde sídlíme s naší firmou, postavíme deset hospod, jeden den je otevřeme a všechny budou stejné, všechny budou mít stejné pivo a stejné ceny, tak po roce budeme říkat, že jedna z nich je nejlepší. Ptáte se proč? Protože všechno je v lidech. To znamená, že se tam mezi nimi našel někdo, kdo pochopil, že jde o službu, že v hospodě není pro okrasu, a že se zákazníkovi musí věnovat. A o tom to je.

 

Libor Václavík
Narodil se 17.ledna 1956. Dlouhá léta bydlel v Horní Lhotě u Ostravy. Základní školu ukončil ve Velké Polomi a střední odbornou školu v Havířově, v oboru automechanik. Úspěšně absolvoval vyšší manažerské kurzy.

Je majitelem firmy Libros se 120 zaměstnanci, kterou řídí už 19 let. V roce 2005 společnost získala cenu Sdružení spotřebitelů ČR Spokojený zákazník. Rok 2006 přinesl firmě Libros prestižní členství mezi Top 100 českými firmami. V roce 2007 Libor Václavík získal 1. místo v soutěži Nejlepší živnostník roku. V roce 2009 Libros ve spolupráci se Statutárním městem Ostrava vybuduje Centrum bezpečné jízdy.

Libor Václavík má dva syny, oba pracují ve firmě. Jeho největším koníčkem je autosport.

Petr Bohuš

---

Poslat odkaz na článek kamarádovi

E-MAIL:

Vaše jméno:
Odesílatel:
Příjemce:

 

---

---

Diskuze

---

Nový příspěvek

JMÉNO:
E-MAIL:
WWW:
TEXT:

Jméno:
E-mail:
Www:
Text příspěvku:

V příspěvku můžete použít Texy! syntaxi. HTML značky nejsou povolené.
Příklady syntaxe: "text odkazu":odkaz, **tučně**, *kurzíva* ...

Solokapr.cz nenese odpovědnost za obsah příspěvků, vyjadřují pouze osobní názory diskutujících.

Redakce Solokapr.cz si vyhrazuje právo odstraňovat nebo moderovat diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s dobrými mravy nebo porušují platné zákony ČR, popř. obsahují neplacenou reklamu.